Když jsem před dvanácti léty začal psát svůj první román, narazil jsem na molocha, jehož jsem souhrnně nazval: ‚Knižní byznys‘. Co to znamená? Za totality byla cenzura, takže se nedalo vydat nikde nic. Dnes máme svobodu, ovšem v rozmanitosti lidského konání, pouze zdánlivou. Téměř veškeré činnosti, jimiž se dají vydělat peníze, ovládají pomocí byrokracie a technických překážek mafiánsky semknuté profesní skupiny, jimiž vystavěnou bariéru dokáže zvenčí přicházející člověk jen velmi těžko překonat. K tomu ještě se neustále zužuje okruh osob, vládnoucích rozhodovacími pravomocemi. Toto platí ve všech oblastech podnikání, ale já jsem neočekával, že v knižním byznysu, tedy obchodu se základní kulturou, je situace tak děsivá. O poměrech v podnikání s literaturou jsem v minulosti napsal už několik článků, od radikálního odmítání nekalých praktik až po smířlivou rezignaci a dnes nemá smysl se k tomuto tématu vracet. Takže jen stručně k mému pokusu o vytvoření neformální skupiny autorů, kteří nenašli nakladatele a rozhodli se vydat knihu za své peníze. Měl jsem v úmyslu použít stejnou taktiku, s níž jsem uspěl ve strojírenském oboru. Vytvořit v zavedeném literárním byznysu konkurenčním prostředí a tak se vlámat do stávajících struktur. 

Psát jsem začal až po odchodu na odpočinek. Předtím jsem podnikal ve strojírenském oboru, v němž jsem se z domácí dílničky dostal až mezi renomované evropské výrobce. Dnes firma exportuje své výrobky nejen do zemí EU, ale i do dalších zemí v různých částech světa. K dosažení těchto výsledků jsem nevyužíval stupidní komerční reklamu, jak ji známe dnes a také jsem nikdy nežádal dotace. Hlavními nástroji propagace byly dobré konstrukční nápady, vysoký výkon, kvalita za dobrou cenu a férové jednání. Hlavně jsem sázel na lidovou šeptandu typu: „Běžte tam, budete spokojení.“

Podle tohoto vzoru jsem chtěl postupovat i s prodejem knih. Provoz e-shopu s jednou knihou byl ovšem nesmysl, a tak jsem ve vycházejících knihách hledal tituly autorů, u nichž jsem odhadoval stejnou situaci, v níž jsem byl já. Všichni oslovení můj způsob prezentace uvítali. Zakrátko jsem měl ve sdružení přes dvacet autorů, a to jsem si vybíral jen čistou beletrii, protože popisovačství všeho druhu moc neuznávám a považuji ho za řemeslo. Tímto nechci dehonestovat řemeslo. Dobře zvládnuté řemeslo je lepší než špatné umění, ale právě v té nepřesné terminologii vidím základní problém. Knihy jsem nakupoval od autorů za sedmdesát procent jimi stanovené doporučené ceny po třech až pěti kusech, abych snížil náklady na dopravu ke mně. Jenže knihy se prodávaly málo, už jsem nemohl vkládat do zásob další peníze, tak jsem zúčastněné požádal o spojení osobních databází zákazníků. Chtěl jsem vytvořit základní portfolio, dejme tomu tří tisíc potenciálních zákazníků, které budeme společně průběžně doplňovat a s rozšiřujícím se trhem vytvoříme sílu proti síle. Dodnes se totiž domnívám, že tlačit díla, vydaná ve vlastním nákladu, do hlavního proudu vše ovládající distribuce je zbytečné a vůči autorům neférové. Postup, při němž manipulátor nejprve ukáže světlo na konci tunelu a pak strčí roztouženého naivního autora zpět do tunelu slepého, prostě neuznávám. Kdo neviděl knižní sklad v Novém Strašecí, tuny knih na paletách, řady regálů se stohovacími jeřáby a vysokozdvižné vozíky, neví, o čem mluvím. Většina knih, které se tímto pokoutním způsobem na palety dostanou, distributor za dva až tři roky vrátí autorovi, protože je to marné, čtenářů jsou v populaci tři až čtyři procenta a ostatní zákazníci jsou jen bezduší konzumenti, kteří podléhají barnumské reklamě.  

Zde jsem ovšem narazil na nezájem autorů, protože tito lidé jsou nejen vyhrocení individualisté, ale sebestřední jedinci, kteří se nechtějí s nikým o nic dělit. Chápu to, protože k nim sám patřím. Na druhé straně vím, že v kapitalismu nejrychleji dosáhnete úspěchu účelovým spojováním, a to jak dobrovolným, tak nuceným. Většina autorů se k mé iniciativě nepřipojila a jiný způsob, jak knihy prodávat, jsem nenašel. Další pokusy o resuscitaci neformálního seskupení nezávislých autorů spíše připomínaly chování hrdiny jedné z povídek Kunderových Směšných lásek, který horečně navazuje vztahy se ženami, ale těsně před vyvrcholením utíká k manželce. Dnes je to tak, že doména www.knihynezavislychautoru.cz končí a na webu budu nadále jen jako www.knihyjosefbrodil.cz.

Vzhledem k věku, hromadě rozpracovaných textů a návalu dalších neodkladných povinností sice cítím, že je na čase začít zametat stopy, ale když mě nezávislý autor požádá o pomoc s vydáním knihy, udělám vše, co je v mých silách a možnostech, abych mu vyhověl. Nic však nebudu lakovat na růžovo. Stejně tak uvítám každého, kdo bude chtít prezentovat již vydanou knihu na stránkách www.knihyjosefbrodil.cz, pokud mě dokáže přesvědčit, že patří k nezávislým autorům podle mých zásad. Pokud zájemci budou, zřídím rubriku: Moji hosté. Zájemci o vydání knihy, nebo prezentaci již vydaného díla, pište na: josefbrodil@email.cz.