anotace
Po historicko-psychologickém románu Ostaš, kterým Josef Brodil vzdal mimo jiné hold jedinečné skalní skulptuře, nacházející se na úbočí stejnojmenné hory, přichází na trh první díl zamýšlené biografické trilogie téhož autora s názvem:
PODNIKÁNÍ BEZ DOTACÍ aneb jak jsem budoval kapitalizmus s lidskou tváří.
Zatím co smyšlený Ostašův příběh je jen zasazen do skutečných historických a přírodních kulis, Podnikání bez dotací tvoří skutečné osudy lidí, většinou dosud žijících mezi námi. Také prostředí, ve kterém se události odehrávají, je reálně existující. Případné odchylky od historické skutečnosti jsou způsobeny pouze úhlem pohledu autora a mezerami v jeho vzpomínkách, které jsou po létech pochopitelné. Kvůli autentičnosti a údernosti příběhu ponechal autor i skutečná jména osob o nichž vypráví s největší možnou dávkou objektivity, přestože tím vědomě riskuje nesouhlas těch, kteří se budou cítit textem poškozeni.
Děj prvního dílu začíná 23. července 1983, kdy mistr z údržby slévárny národního podniku Zetor zahájil první, totalitním režimem povolenou formu soukromého podnikání, komunistickým slangem tehdy nazvanou ‚vedlejší pracovní činnost‘. Popisuje začátky úplně nových, nejméně dvěma generacemi zapomenutých činností, za současné zásadní změny způsobu myšlení, jako je starost o obživu rodiny a odpovědnost za odvedené dílo.
Působivé a živé vyprávění pokračuje dál přes dětské nemoci soukromého podnikání v tržně sterilním prostření, plném pokrytectví a závisti, kde výrazy podnikatel a trh patřily do kategorie sprostých slov. Děj pokračuje přechodem hlavního hrdiny na pracovní činnost na plný úvazek v létě devětaosmdesátého, přes sedmnáctý listopad téhož roku a končí v květnu 1992 stěhováním z dílničky v rodinném domě do pronajaté části haly v družstvu Kamena.
Kniha je určena jednak starší generaci, aby odložila růžové brýle retrospektivy a uvědomila si, jak to tehdy u nás skutečně vypadalo, jednak mladším generacím, které nebyly nuceny prožít většinu života v stísněném prostředí reálného socializmu a tehdejší dobu znají jen z často zkresleného a optimisticky laděného vyprávění starších lidí.
Výborná kniha. Dá se přečíst na jeden zátah, od večera do rozednění. Autor ve své autobiografii otevřel nejen komnatu třináctou, ale i to neposlednější komůrku. Přečtěte si ji a dátemi za pravdu.